AG & York

 

 

 

 

Už ve čtvrtek začal náš dobrodružný výlet. Odpoledne po práci jsem naložila bagáž, hafice a Zuzku s foťákem a zamířily jsme směr Líny. Marcela nás uvítala jako vždy vřele i s celou smečkou .

V pátek jsme vyrážely (samé ženské)  kolem půl sedmé směr Polsko Glogow. Cesta byla pohodová, provoz nebyl nijak katastrofální, silnice suché a pokec v autě příjemně krátil čas. Místo výstavy jsme našly bez problémů po jednom projetí ulicí. Útočiště nám poskytoval oplocený areál s několik jednotlivě oddělenými hřišti s umělým povrchem a v mezi prostoru byla zeleň – tedy lednová zeleň. Počasí bylo vskutku mrazivé a tak jsme se po krátkém vyvenčení a asi miliontém cvaknutí foťáku (Zuzka vážně nezahálela) odporoučely do haly. Hala byla nevelká a i přesto se pořadatelům podařilo do ní vměstnat (a to doslovně) 7 kruhů, spíše kroužků. Prostory byly stísněné a ani stánky nám náladu nepozvedly. Bylo jich poskromnu. A tak jsme netrpělivě čekaly až přijdeme na řadu. Zuzka pilně fotila a my s Marcelou jsme se převlékly za fešandy, abychom holkám nedělaly ostudu. V Polsku máte přesně daný čas v kolik se plemeno začne vystavovat – což je obrovské PLUS! Zavedla bych toto povinně na všech výstavách! Kelpie byly zastoupené dvěma kusy a měly vyčleněných celých 5 minut :D. Ale co, Kačí šla jako první a odnesla si CAJC a Dreamička po ní CWC a CACIB. Mise dokončena a hurá domů. Zuzka ještě stihla nějaké ty fotečky – za což ji obdivuju, že jí neumrzly prstíky! Cesta domu-teda k Marcele, ale cítily jsme se tam jako domaJ, byla opět pohodová. Cestou zpátky jsme se chtěly zastavit za Fastíkem, ale byl zrovna někde na procházce nebo cvičáku, tak se frčelo dom, kde Marcela vykouzlila výborný toasty k večeři.

Suma sumárum: hafo písmenek, asi 480km, 7hodin za volantem a fajně strávený den.

Sobota byla ve znamení brzkého vstávání ve 2 hod ráno!!!! Sice jsme šly spát brzo, ale i tak to bylo náročné. Kolem půl třetí odjezd. První zastávka byla v Praze, vyzvednout morčuly a pak hurá na tankodrom D1 směr Brno a pak Trenčín. Menší zakufrování se nám podařilo hned za hranicema, ale rychlá otočka a menší zajížďka to spravily. Přejeli jsme Bílé Karpaty, řeku Váh a na místo jsme opět dorazili s více jak hodinovým předstihem. Takže venčení v mínus hodně a opět rychlý přesun do haly. Haly podstatně větší, že bylo i místo na kruh, ale lidi byli nějací nedočkaví a tak kolem našeho kruhu, přestože kelpie šly jako první, bylo dosti plno. Tak jsme zakotvili s dekou a čtyřmi psy naproti vchodu do kruhu, s tím, že budeme mít přehled. Omyl! Lidi se s neskutečnou vervou drali dovnitř-ven a všude kolem. Situace začínala být zoufalá když ani po půl hodině od avizovaného začátku se v kruhu nic nedělo. Pokud tedy pominu zkušební běhy kolem kruhu mnoha různých plemen a focení Aginky, Jumpíka a jejich vnuka ( po Absolut Black MM), krásného hnědého kelpiáka. Asi ve třičtvrtě se zjevila rozhodčí! HURÁ!!! A mohlo se jít na věc! Jumpík CAC, CACIB, BOB

Kačí CAC

Dream CAC, CACIB

AG CAC

Spokojenost na všech stranách. Domluvily jsme si částečný rozprch po stánkách, aby jedna z nás byla stále u věcí a psů. Takže se nám se Zuzkou povedlo ochutnat grilovaný sýr s brusinkama, Zuzka fotila jak o život a podařilo se domluvit i belgické ehm-opět jsem zapomněla název plemene, takže „retrívry“.

S menším infarktem a asi hodinovým zpožděním předány morky a mohlo se vyrazit směr Brno, kde jsme byli ohlášení. Čekala nás Marťa s Áfou a Berrym a Verča s celou svoji smečkou. Procházka na Klajdu doplněná nezbytným focením jak Zuzky tak Marti, byla fajnová a my i hafani jsme se příjemně protáhli. Následovalo naložení dalšího morčáka a hurá na Líny. Cesta tentokrát byla dlouhá, únava byla už znát na všech účastnících zájezdu a tak pesani vzadu pochrupkávali, Marcela taky klinbala a Zuzka se mnou držela basu a kecaly jsme. V Boleslavi jsme předali posledního pasažéra a přes benzínku hurá „domů“. Nevzmohla jsem se na víc, než na spáchání hygieny, nakrmení holek a nacpáním se výbornou baštou, kterou Marcela zabodovala jako kuchařka - bramborovými taštičkami s tvarohovo-bylinkovou náplní! Mňam! A hurá spinkat!

Resume: písmenek opět hafec, ujeto asi 920 km, hodiny za volantem nepočítaje, potkáni lidičkové z Moravy, takže prostě opět super den.

V neděli ráno jsme vstávaly až jak se vzbudila Dreamička. Takže skorem dokonalá pohodička. Stihlo se parádní venčení, focení a výborný obídek a pak už nezbývalo nic, než se vydat domů do Chomutova.

Moc děkuju všem zúčastněným za bezva společnost, procházky, focení, management, vaření a všechno a velký dík patří autíčku, že nás dovezlo takovou dlouhou cestu

Tak zas příště